MOJE LÁSKA

Dnes bych se ráda zamyslela nad tématem, které se stále probírá a nikdo vlastně neví, jak to je.

Mluvím tu o lásce, lásce, kterou člověk zažije jen jednou za život. A to musí mít štěstí.

Já ho mám a jsem vděčná, že tomu tak je.

Po dvou nevydařených manželstvích, jsem v něco jako ,,pravá“ láska nevěřila. Byla jsem přesvědčená o tom, že si jí vlastně ani nezasloužím a že nic takového ani neexistuje. Protože proč bych jinak měla dvě manželství na nic.

Je to jako se vším v životě, když budu dělat jednu věc stále stejným způsobem a nebude se mi líbit výsledek, mám dvě možnosti. Buď se smířím se špatným výsledkem, a nebo změním přístup.

Pokusila jsem se srovnat si v hlavě svoje priority a řekla jsem si, že buď bude mít můj příští partner stejné hodnoty jako já a nebo s ním prostě skončím dřív, než to začne být vážné.

A potom se stalo to, v co jsem už ani nedoufala.

Potkala jsem muže svých snů. Galantní, vnímavý, láskyplný, obětavý a k tomu ještě vtipný - to ještě zdaleka nevystihuje to, co všechno jsem v něm viděla. Po chvíli jsem zjistila, že je to moje druhá polovička. Že jsem vlastně ani netušila, že mě je jen půl, dokud jsem ho nepoznala.

Celý život jsem toužila po muži, který mě bude milovat takovou, jaká jsem. A našla jsem ho.

S ním jsem sama sebou, nechá mě dýchat, podporuje mě a vždy za mnou stojí.

Zažili jsme toho spolu opravdu hodně.

Moje pubertální syny z bývalých manželství, moje nemoci, přišli jsme o naše dítě, adoptovali jsme dceru a i po čtrnácti letech a všech útrapách se milujeme a to víc než na začátku.

Věřím, že každý z nás má svojí druhou polovičku, která někde čeká na to, až se setká s tou druhou a budou z nich dva celý lidé.

Přeji všem, aby svojí lásku našli. Krásného Valentýna