Můj příběh

V sedmnácti letech jsem otěhotněla, vdala se a narodil se mi můj první syn. Neměla jsem ani nejmenší představu, co obnáší žít život v manželství. Ale rychle mi došlo, že to není tak, jak jsem si to vysnila. Můj manžel nebyl špatný člověk, měl jenom moc rád pití. A když přišel z hospody posilněn, začal si své frustrace vybíjet na mě. Ráno se mi omlouval a byl by mne i nosil na rukách, kdyby mohl. Nějakou dobu jsem to snášela, ale už jsem věděla, že s tímhle člověkem žít nebudu. Jednou když přišel velmi posilněn, mne uhodil, i když jsem měla na rukách našeho půlročního syna a to už přetekl můj pohár trpělivosti. Tenkrát jsem v sobě našla tolik síly, že jsem se mu postavila a vyšla z toho jako vítěz. Vítěz, který je sice celý zbitý a bolavý, ale s vědomím, že jeho protivník je na tom ještě hůř. Nevím, kde se ve mně vzalo tolik síly, ale seřezala jsem ho jako žito. Už si nikdy nedovolil na mě vztáhnout ruku, ale stejně jsem ho opustila.

Můj druhý muž mě sice nebil, ale doslova mě psychicky ničil. Narodil se nám můj druhý syn a to byl ten absolutní zlom. V té době jsem vážila 56 kg a on byl tak dobrý manipulátor, že mě přesvědčil o tom, že jsem podle jeho slov, hnusná, tlustá a k ničemu. Ale dělal to pomalu a nenápadně, takže než mi to došlo, trvalo to sedm let. Z tohoto špatného snu jsem se probrala po osmi letech a utekla jsem od něj s mým současným, dokonalým mužem. Podle všech přihlížejících jsem se musela zbláznit, když se po 14. denní známosti stěhuji i s dětmi k jinému muži.

Jenže můj život nebude žít nikdo za mě a tak jsem poprvé udělala to, co jsem cítila. S naprostou jistotou jsem věděla, že je to muž, se kterým chci zestárnout. Náš vztah je prověřený velkou spoustou zkoušek. Nejprve problémy ze strany mého bývalého muže, nedostatek peněz, který mne dokonce přinutil prodávat svoje prstýnky, abychom měli na jídlo. Jako další v řadě bylo moje těhotenství, které bylo korunováno rakovinou děložního čípku a nevyhnutelností operace. Naše miminko mu padlo za oběť. Potom přišly deprese a výčitky a nenávist ke své osobě. A to vše můj muž ustál a vždy mi byl oporou. A přišla další zkouška v podobě roztroušené sklerózy. Bylo mi zle, nemohla jsem hýbat polovinou těla, měla jsem bolesti a i to ustál. Následovaly roky, které byly poznamenané jak nemocí, tak ztrátou dítěte a tak i tím, že já jsem byla vždy ten, kdo pečuje o ostatní a najednou jsem si měla umět říct o pomoc. To bylo velmi těžké, ale naučit jsem se to musela.

Po několika letech se můj stav natolik zlepšil, že jsme začali uvažovat o adopci. Rozhodli jsme se projít celou tou mašinérií a dnes už máme krásnou, šikovnou a hodnou devítiletou holčičku. To bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsme společně udělali.

Před dvěma lety se stala věc, která je na jednu stranu tragická, ale na druhou stranu úžasná. Manželovo mamince zjistili lékaři rakovinu plic v pokročilém stadiu. Věděla jsem, že to nebude procházka růžovým sadem, ale ani na vteřinu jsem neváhala, a rozhodla jsem se, že se o maminku postarám. Ona byla úžasný člověk, kterého musíte mít rádi. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala a naopak jsem vděčná, že jsem měla tu čest se maminku starat.

Proč Vám to všechno vlastně vyprávím?

Důvodem je to, že chci, abyste viděli, že jsou situace v životě, které si myslíte, že se nedají překonat, nebo že váš život nabral směr, který jste nechtěli a vy už nevíte kudy kam.

Věřte, že bude líp, a když ucítíte, že vám něco v životě dává smysl a ostatní vás od toho odrazují, nevěřte jim. Jděte si za svým snem, uvědomujte si, že je to jen váš život, nikdo nemůže vědět, jak se cítíte, protože není ve vaší kůži.

Andělé vám napovídají, poslechněte je a vše bude, tak jak má být.