Učím se pokoře

Pokora je přesně to, co bohužel dnes  některým lidem chybí.

Když je člověku dvacet, má dojem, že vše je samozřejmé…… Není.

Celý život se učíme.

Naučila jsem se být k životu pokorná, protože jak jsem zjistila na vlastní kůži, nic není samozřejmost.

První velkou školou pro mne byly dvě velmi nepovedená manželství, i když nelituji ani jednoho z nich. Každé mi přineslo velké poučení a ještě nádavkem syna, tedy z každého manželství jednoho.

Pravdou ale je, že to ještě stále nebylo vše, co by mne pokoře naučilo. Potřebovala jsem větší impulz.

A on přišel. Přišel v podobě rakoviny a já jsem ve svých 29. letech měla pocit, že můj život skončil.

Jak jste se jistě dovtípili, neskončil. Právě naopak.

Začala jsem být vděčná za každé nové ráno, za to, že se můžu podívat na svoje děti, říct jim, že je mám ráda a každý okamžik prožívat, jako by byl poslední.

Pravdou je, že sama bych to prožívala mnohem hůř. Mojí oporou mi byl a stále je můj třetí manžel.

Naučte se prožívat život, být sami sebou a vědomě žít.

Je to to nejlepší, co mne mohlo potkat, vím, že žiju a věřte nebo ne, užívám si i prohry.

Nikdy se nevzdám……!

Lada